zpět na úvod

Jarolím Mařík
Spis pamětní vydaný na oslavu čtyřicetileté působnosti okresního zastupitelstva hlubockého
Praha 1905.
Přepsal a poznámkami doplnil Alois Sassmann, duben 2005

str. 43a:
Část historická

Bavorovice
patřily v letech 1228 a 1233 ke klášteru sv. Jiří v Praze a později přešly v držení královské, ke hradu Hluboké.
V roce 1490 nalézal se v Bavorovicích mlýn, kterýž při velké povodni toho roku i s třemi statky byl odplaven, avšak více obnoven nebyl.
Na místě nynější louky Poříčské byl roku 1516 rybník zvaný Poříčský též Bavorovický.

Břehov
O něm činí se zmínka v roce 1378, kdy králem Václavem IV. dán byl v zástavu Ješkovi a Mikuláši Lupolcovi, Janu z Mezimostí a Havlu z Brloha.
Dříve patřil Břehov ke hradu Hluboká, zejména roku 1562 Jáchymu z Hradce a později k panství Libějovickému. /Není pravda, Břehov byl vždy součástí hlubockého panství až do roku 1850 – pozn. Sass./

Suchá
dvůr, původně tvrz Suchá se vsí a dvorem. Roku 1335 připomíná se Hedvika ze Suché a rod tento až do roku 1462. Jan ze Suché a na Štěpánově byl válečníkem husitským. Roku 1480 byl držitelem Rudolf Rybalt z Trachemberka, od 1482, 4. března rod Rabenhauptův, obecně Robmhap též Romhap, odtud počali se psáti ze Suché.
Od začátku 16. století byl držitelem (koupí) Chval Kunáš z Machovic, okolo roku 1556 strýc jeho Václav Kunáš; roku 1560 rodina Šiců z Drahenic a do roku 1619 Eliška, manželka Petra Chrta ze Rtína.
Roku 1618 byla tvrz se vsí a dvorem vypálena vojevůdcem Dampierem. Po konfiskaci, po bitvě na Bílé hoře, byl majitelem Kašpar Chrt ze Rtína, syn předešlého, a byl statek ten roku 1634 jako pustý prodán donu Baltazarovi de Maradas, kterýž vystavěl nový dvůr a ovčín.
Roku 1614 byl při statku tom pivovar.

Buzkov,
též Buskov. Původně nalézal se tam samotný mlýn. Na začátku roku 1377 v měsíci lednu daroval král Václav IV. tento mlýn jako opuštěný s jedním lánem pole svému kuchaři za hájení lesů. Roku 1461 potvrdil král Jiří darovací listiny ty lovčímu Janovi z Buzkova.
Roku 1648 13. února potvrdil císař Ferdinand Kašparu Kropáčkovi též Buzkovi, „svobodníku na mlýně pode vsí Purkarcem“, vlastnictví tohoto mlýna následkem koupě. Kašpar Kropáček zemřel 13. srpna 1714. Od té doby nazýván byl mlýn Buzkovským a také ves později vzniklá Buzkovem.
Roku 1716 byl majitelem kníže Adam František ze Schwarzenbergu, od něhož koupil mlýn v roce 1759 Hynek Žižkovský a od tohoto Jan Snelcr.

Čejkovice
Patřily ku tvrzi Machovické, ale jenom částečně, poněvadž platy braly různé osobnosti, jako rodina Pukliců ze Vztuh (Ondřej Puklice primátorem města Budějovic – zemřel roku 1467), dále Petr, kramář z Budějovic (roku 1482) Jan Eckharta, město Budějovice. Druhá část patřila ku tvrzi Machovci a třetí část k Vildsteinu. /statek Vildštejn tvořily části vsí Kuchlice, Omlenice, Křenovice a Čejkovice – Sass./
Tvrz Machovec nalézala se mezi rybníky Horním a Dolním Machovcem, jež po vystavění tvrze byly zřízeny. Vildstein, rytířský statek, nalézal se tam, kde jest nynější dvůr Čejkovický, a vystavěli jej Machovičtí. Po něm nezbylo žádné památky. Nejstarší držitelé tvrze Machovce byli: Jan, Buzek a bratří z Machovic (roku 1368), jeden z bratří Vyšata, dále Chval, Buzek a Kunáš, praotec Kunášů z Machovic. Nejstarší z nich Chval stal se pánem na Řepici, a vynikal jako statečný hejtman Žižkův ve válkách husitských; týž vyjednával o různé smíry a příměří a podepsán byl na listinách (r. 1419, 1420, 1424, 1428, 1437 a 1445).
Dalším držitelem byl Kunáš z Machovc (1452 – 1483) a též jako rožmberský purktabí na Dívčím Kamenu u Krumlova, dále Mikuláš z Machovic, Jiří Kunáš a Václav Kunáš. V roce 1579 Adam a Jindřich Kunáš, po nich Jiří, Vilém a Jindřich. Tento držel po roce 1578 část Machovic, Vildstein a část Čejkovic, a oženil se s Eliškou Kořenskou z Terešova.
V roce 1614 stávalo u tvrze Machovce ještě jedno stavení menší, v němž sídlil Petr Malovec z Malovic a měl také v držení část statku Vildsteinu. Na druhé části Machovce a na části Vildsteinu byl držitelem Vyšata Beneš a Kunáš z Machovic. Rybník Vyšatovský založen byl prvším držitelem.
Třetí část měl v držení Adam Chval Kunáš z Machovic a na Křenovicích; tento sídlil ale ve vsi Křenovicích. Čtvrtý díl náležel rytíři Jindřichu Kunášovi z Machovic (+ 1611). Roku 1600 náležela tvrz Machovec Antonínu Tuněchodskému z Pobřížovic; roku 1608 malé stavení při tvrzi Petru Malovcovi a roku 1611 Dětřichu či Jetřichu Malovci. Po bitvě na Bílé hoře byly Machovec, Vildstein i Křenovice držitelům odňaty. Dětřich Malovec, Vyšata Beneš Kunáš a Adam Chval Kunáš zúčastnili se odboje, a majetek tento přešel roku 1628 na dona Baltazara de Maradas. Teprve od roku 1647 vráceny byly díly dědicům dřívějších držitelů, bratřím Jiřímu, Vilémovi a Jindřichu Václavu z Machovic. Potomní majitel Vilém Jan Kunáš, který zemřel roku 1658, pochován byl v kostele v Dubném. Roku 1679 byl držitelem syn předešlého Lev Jindřich Kunáš, v  oce 1680 Kateřina Marta Kunášová z Machovic, v roce 1681 manžel této Jiří Jaroslav Kunáš, kterýž Vildstein a Křenovice prodal v roce 1687 knížeti Ferdinandu ze Schwarzenbergu i s pustou již tehdy tvrzí Machovcem.
U rybníka nyní zvaném Mlýnský stával dříve mlýn.
Z tvze Machovické nezbylo ničehož.

Češňovice,
také Cestnovice, o nich činí se zmínka v roce 1490, patřily ku hradu Hluboké.

Dasný
Jedna část patřila k Budějovicům a druhá ke Hluboké. Spojení obou částí stalo se v době držitelů pánů z Hradce. /Není pravda, obě části byly rozdílně spravovány Hlubokou a Budějovicemi až do roku 1850 – Sass/.
V Dasným stával dříve dvůr, jehož majitelé postupně byli: Wels Fabián z Welsenberga, měšťan budějovický, Matěj Jiskra, Mikuláš Mareš, r. 1528, 12. září Hynek Řepický i Dívčický ze Sudoměře, Kašpar Doudlebský ze Sternecků, v roce 1627 oficír Matěj Sestanič, roku 1630 don Baltazar de Maradas, v roce 1651 Jan mladší Býšovec z Býšova a roku 1662 Matěj Brabec ze Zaháje. /koupil již zrustikalizovaný dvůr od rodu Schwarzenbergů – Sass./

Dobřejice,
též Dobřejovice a Dobřovice zvané, patřily vždy ku Hluboké.

Dříteň
Ves s tvrzí, jež se nalézala tam, kde se v nynějším zámku nalézají byty úřednické. Sídlo Malovců; v roce 1469 byl držitelem Bohuslav Malovec z Malovic a Dřítně.
V 16. století byla Dříteň rozdělena tak, že tvrz s částí vsi držel Jan Malovec (r. 1523) a díl vsi bratří kněz Jiřík, Petr a Hajman Dřítenští z Malovic, na to r. 1552 byl držitelem tvrze a vsi Jan Malovec, dále Bohuslav Malovec, který r. 1598 koupil Hlubokou; po něm byl držitelem (v r. 1608) syn Václav Malovec. Po bitvě Bělohorské zabrány mu byly statky pro účastenství ve vzpouře a Dříteň odevzdána donu Baltazarovi de Maradas a tím trvale k Hluboké připojena.
V r. 1616 připomíná se pivovar a mlýn ve Dřítni.
V roce 1618 vyhořela tvrz se dvorem a zůstala pak as po 50 let neobydlená i byla v letech 1669 – 1674 obnovena.
Kostel /sv. Dismase – Sass./ vystavěn byl v r. 1691, kdež nalézala se původně kaple, kteráž též v r. 1618 shořela.

Dívčice,
původně Dievčici s tvrzí, jež se nalézala pod hrází rybníka Březovce, tam kde jest nyní usedlost čp. 8.
Sídlo vladyků v r. 1357 Tůmy a Buzka z Dívčic; v r. 1398 držiteli Nedamír a Kunášek ze Sudoměře, tento poslední v r. 1437 – 1452. Oba byli účastni bitvy u Sudoměře r. 1420. Od r. 1454 – 1471 držitelem Hynek, jehož syn Jan v r. 1510 založil okolní rybníky.
Roku 1528 ujal se tvrze Dívčické Hynek s bratrem Ctiborem, kterýž si nedaleko vystavěl druhou tvrz; bratr Adam obdržel ves Dívčice. Roku 1536 byl držitelem rytíř Ctibor Dívčický ze Sudoměře, v r. 1545 syn jeho Petr Dívčický ze Sudoměře, který pojal za manželku Evu ze Sterntynku (Czertinku). Na druhé tvrzi byl Hynek ze Sudoměře a na Dívčicích, zejména v r. 1438. Od r. 1548 byli držiteli synové tohoto Mikuláš, Jan a Chval.
Roku 1550, 22. července koupil Dívčice s oběma tvrzemi král Ferdinand a v r. 1551 zastavil je Ondřeji Ungnadovi, držiteli Hluboké, kterýž Dívčice ke Hluboké připojil. Roku 1601 byly tvrze již pusty.
Při tvrzi nalézal se dvůr a pivovar.

Dubenec
patřil dříve ku tvrzi Dívčické a od r. 1550 k Hluboké.

Hluboká (viz též násl. odstavec Město Hluboká)
Dle listiny z roku 1285 Wroberch také Froburg, z čehož utvořen německý název Frauenberg.
Zámek, původně hrad, vystavěl některý z českých králů, nejpozději v 11. století. První zmínky o Hluboké dějí se v r. 1253. Dle pověsti byla Hluboká v době krále Václava I. zastavena Čéčovi z Budějovic, jemuž král Přemysl Otakar II. Hlubokou odňal za náhradu Veliše u Jičína, prý proto, že v okolních lesích královských zajíce zastřelil.
Na to dostala se Hluboká Závišovi z rodu Vítkovců, kterýž později přijal jméno z Falkensteina, as od hradu tohoto jména, nalézajícího se v Rakousích. Po smrti krále Otakara přišed Záviš ke dvoru ovdovělé královny Kunhuty došel tam záhy obliby a byl s touto v roce 1284 oddán. Kunhuta zastavila Závišovi veškeré statky, jež věnem obdržela, mezi nimi i Hlubokou. Tímto sňatkem nabyl Záviš velikou moc a vládu v zemi. V roce 1285, 9. září zemřela Kunhuta, zanechavši syna Ješka. Král Václav pojal za choť dceru císaře Rudolfa, a poněvadž se Záviš zdál býti dvoru nebezpečným, byl odtud vytisknut, načež oženil se s Jitkou, nejmladší dcerou krále Ladislava Uherského.
Roku 1288 byl Záviš na hradě Pražském lstí zajat z důvodu, že se bezprávně nalézá v držení statků královských. Záviš byl volným k navrácení avšak proti odplacení, s čímž souhlaseno nebylo a Záviš držán i nadále v zajetí v Bílé věži. Jeho statky prohlášeny za odňaté, nemohly ale býti převzaty, poněvadž pilně střeženy byly od bratří a přátelů Záviše. Po vazbě as jeden a půl roku trvavší předváděn byl Záviš před dotyčné hrady s výhružkou, že bude sťat, nebude-li hrad odevzdán.
Když Záviš předveden byl před Hlubokou, odmítl bratr jeho Vítek odevzdání hradu i potom, když sám král Václav o to byl usiloval, načež byl Záviš k rozkazu vévody Mikuláše Opavského, maje od krále plnou moc, popraven na tzv. pokutní louce, na pravém břehu Vltavy, mezi Hlubokou a Opatovicemi, dne 24. února 1290, v těch místech, kde nákladem panujícího knížete ze Schwarzenberga postaven byl pamětní kámen s příslušným nápisem.
Záviš byl povahy ušlechtilé avšak rázné, a proto byl obáván; týž pochován byl v klášteře Vyšebrodském. Hluboká byla pak dobyta a připadla v držení koruny; bratři Závišovy museli se uchýliti do ciziny. Co stalo se s manželkou Záviše a jeho synem není známo.
Správa hradu Hluboké odevzdána byla Dobešovi z Bechyně.
Král Jan Lucemburský zastavil Hlubokou Vilémovi z Landsteina, synu Vítka a z rodu Vítkovců, který se později stal odpůrcem tohoto krále pro špatnou správu země. Koncem r. 1317 chtěje král Jan Lucemburský pokořit Viléma z Landsteina a některé s ním stejně smýšlející panstvo, obléhati dal za pomoci jeho rodáků, Porýňáků, statky panské a je pleniti. Hluboká však i nadále zůstala v držení Viléma z Landsteina.
R. 1351 Jindřich z Hradce vraceje se se 70 oděnci z Rakous, popleniv zemi tuto, napaden byl Rakušany, kteří za ním táhli, spojivše se s Vilémem z Landsteina, tehdejším nejvyšším purkrabím Pražským, a strhla se bitka u Zámostí dne 16. listopadu 1351. Jindřichovi z Hradce přispěl na pomoc Petr, syn Štěpána ze Šternberka s 30 oděnci. Tito oba poslednější byli poraženi a zajati. Po smrti Viléma z Landšteina r. 1356 byla Hluboká vyplacena a připadla zase v majetek královský. Za doby držitele Hluboké, císaře Karla IV. měl hrad Hluboká jako všecky ostatní hrady královské své many, aby na zavolání purkrabího konali službu na hradě, a to na dvoře v Municích, v Křesíně a v Pištíně.
V době panování krále Václava byl purkrabím Mikuláš Růta z Lasenic později z Dírného (1387-1399), po něm Vácha a Racek Odranec z Drahonic (1409-1417).
Císařem Zikmundem zastavena byla r. 1420, 17. dubna část panství Hlubockého Mikuláši z Lobkovic, a další část r. 1434 Oldřichu z Rožmberka; některé vesnice k tomuto panství přislušné držel Jan Hájek z Hodětína (1420) a po něm Kunat Kaplíř ze Sulevic. Za Mikuláše z Lobkovic byli purkrabími: Bušek z Cudic, Václav z Duba, Hájek z Hodětína, Kunát z Vimperka, Jindřich z Černína a Vách z Předborovic. Dalšími držiteli Hluboké byli synové Mikuláše z Lobkovic, Jan a Mikuláš; v letech 1435-1447, dále Jan Popel z Lobkovic (1449-1450). Na to nalézala se Hluboká opět v držení královském. Za krále Jiříka Poděbradského byli purkrabími: Václav Hrůza z Chelčic (1458), Václav z Leskovce a Mikuláš z Landšteina (1463). Hlubokou obdržela pak manželka Jiříka Poděbradského Johanka z Rožmitálu. V té době (1470) byl purkrabím Oldřich Medek z Valdeka.
Roku 1471 (v květnu) zmocnil se lstí hradu Hluboké Jindřich Roubík z Hlavatec pro zadržený žold, a ustanovil purkrabím strýce svého Aleše Roubíka. Hluboká byla brzy vyplacena a dřívější majitelce navrácena. Od roku 1472, 20. března byl hejtmanem opět Medek z Valdeka, kterýž měl ještě dva purkrabí, Petráše ze Zbudova (1472) a Jindřicha z Bolechovic (1473). Dalším hejtmanem r. 1474 byl Ondřej z Mladějovic a purkrabím Jan mladší z Kněžic.
Dalším držitelem Hluboké byl Jan z Janovic a Petršpurka (nejvyšší purkrabí Pražský), purkrabím pak (r. 1489) Petr z Říčan na Tálíně. Na krátkou dobu (pouze v r. 1489) byl Hluboké držitelem král Vladislav, který ji v r. 1490, 1. května zastavil Vilému z Pernsteina. Tehdáž bylo panství Hlubocké velmi značné a patřilo k němu 9 rychtářství, mezi nimiž bylo ono v městečku Purkarci a v Pištíně. Purkrabími byli: od r. 1491 až 1493 Vojtěch z Jivovice, r. 1493 – 1501 Jan z Čechtic, hejtmanem r. 1506 Bohuslav Chrt ze Rtína, r. 1510 Kobík z Vácova a Jan z Kestřan, purkrabím Albrecht z Býšova.
Následujícím držitelem Hluboké byl syn předešlého Vojtěch z Pernsteina, od 25. března 1507, zemřel 17. března 1534. Hejtmany byli: r. 1527 Mikuláš z Michlstorfu, r. 1528 Václav Švik z Lukonos, r. 1528 až 1530 Petr Kasalický a r. 1532 purkrabím Jindřich Přepyský z Rychemburka.
Po smrti předešlého byl držitelem Hluboké Jan z Pernšteina, avšak jen na krátko, postoupiv Hlubokou švagru svému Ondřeji Ungnadovi, svobodnému pánu ze Suneka. Správu panství vedli hejtmané: r. 1538 Jan Zejdlic ze Zejdlic, r. 1542 nějaký Pibr, r. 1548 – 1555 Mikuláš Humpolec z Tuchoraze; purkrabím pak: r. 1548 Petr Robmháp (Rabenhaupt) ze Suché a r. 1552 Jetřich Slatinský ze Slatinky.
Smlouvou ze dne 14. září 1551 postroupil Ungnad Hlubokou manželce své Anně Hofmanové ze Střechova. Od roku 1555 byl držitelem nejstarší syn Adam.
Roku 1558 byl dědičným majitelem Hluboké Jáchym z Hradce, a to až do 12. prosince roku 1565. Po něm vdova Anna Hradecká z Rožmberka, od 8. listopadu 1568 syn této Adam z Hradce, od r. 1597 opět syn téhož Jáchym Oldřich z Hradce, kterýž dne 10. prosince 1598 prodal Hlubokou  Bohuslavu Malovcovi z Malovic na Dřítni a Vlhavech.
Roku 1560 byl hejtmanem Václav Pernstorfer, od r. 1561 do r. 1562 opět Petr  Rabenhaupt ze Suché a purkrabím Jan Kandorský z Kanderské Hory, r. 1568 hejtmanem Petr Jestřibický a  Jiřík Vratislav z Mitrovic a v době nastoupení Malovce Štěpán Adam z Bulvanu.
Po smrti Bohuslava Malovce roku 1608 nastoupil syn Jetřich Malovec, přidav se r. 1618 k stavům českým a jim hrad Hlubokou otevřel. Na to roku 1619 bratři Jetřich, Jan a Václav Malovcovi uprchli, sebravše peníze a skvosty. Dne 29. října 1622 prohlášeny veškeré statky tohoto rodu za propadlé a odevzdal císař Ferdinand Hlubokou donu Baltazarovi de Maradas (v r. 1622). Ten ustanovil hejtmanem Jeremiáše Teyku.
Po smrti Maradasově r. 1638 byl držitelem Hluboké syn František až do roku 1656, na to nejstarší syn tohoto Bartoloměj, od něhož koupil Hlubokou hrabě Jan Adolf ze Schwarzenberga dne 30. listopadu 1661.
Od roku 1683 – 1703 držel Hlubokou kníže Ferdinand Vilém ze Schwarzenberga, na to do r. 1732 syn jeho Adam František a opět syn tohoto Josef Adam do r. 1782.
Hejtmané na Hluboké byli: r. 1631 Havel Gotthilf z Freudenburka, r. 1641 Jindřich Hroch z Pěšic, r. 1644 – 1649 Ondřej Jindřich Loubský z Lub, r. 1658 – 1661 Pavel František Oderlík /z Oderlíku – Sass./, do r. 1664 Gattermajer a r. 1665 – 1681 Jiří Karel Egner z Valtershofen.
V letech 1761, 1844 – 1847 byl zámek velmi značně opraven a přestavěn v nynější stav ve slohu tudorské gotiky.

Město Hluboká
Pozůstává z oddělení: Pohradí, Podskalí, Hamru a Zámostí. Celkové označení Hluboké pochází z r. 1885. Kdy jednotlivé části Hluboké povstaly není známo. Podhradí zajisté brzy po vystavění hradu. V roce 1490 bylo v Pohradí 7 hospodářů.
Oddělení Hamr vzniklo od železného hamru, kterýž spolu s valchou na sukna zříditi dal Ondřej Ungnad ze Suneka. Zámostí bylo pro sebe zvláštní osadou. Jmenovaný držitel Hluboké vystavěti dal vodárnu, nový mlýn s pilou a zřídil r. 1535 oboru a vinici (na nynějším tak zvaném místě). Pivovar vystavěn byl Vilémem z Rožmberka kolem r. 1500.
V r. 1685 1. února dovolil kníže Ferdinand ze Schwarzenberga, aby městys užívati mohl zvláštní pečetě.
Výroční trhy povoleny dvorním dekretem císaře Františka I. ze dne 27. května 1793 a sice tři, které vbrzku zanikly.
Povolení ku trhům týdenním dáno bylo c. k. krajskou vládou ze dne 16. června 1854 č. 4689.
Popravní místo nalézalo se posléze na pahorku nedaleko rybníka Zvolenova; tam nalézá se dosud blíže kapličky kámen s letopočtem 1773, kdy stala se poslední poprava Alžběty Prázdné z Bavorovic pro vraždu dítěte.
Podhradí zničeno bylo v r. 1742 požárem při obléhání zámku Chorvaty; dne 12. června téhož roku zapálen byl Chorvaty mlýn  a o tři dny později (15. června) pivovar, dvůr a ostatní část Zámostí. Při požáru roku 1807 11. června vyhořelo v Podhradí 22 domů.
Nový gotický chrám vystavěn byl v roce 1845/6 k podnětu kněžny Eleonory Schwarzenbergové. Fara založena v r. 1786. Škola zřízena byla v r. 1789 a vlastní budova školní vystavěna v r. 1825. V r. 1886 vystavěna škola dívčí. Knížecí dům úřední vystavěn byl v r. 1845, na  místě kde stál dvůr s několika byty.
Řečiště Vltavy vedlo směrem nynější Poříčské a Podskalské louky. Jak hráze při obou těchto lukách nasvědčují, byly tam Vojtěchem z Pernsteina zřízeny rybníky v r. 1516. Rybník Poříčský byl v r. 1849 vypuštěn, Podskalský však již r. 1677 částečně a teprve v r. 1770 úplně.

Křesín
Dvůr královský a manský, ke konání služeb při honech, pozůstával ze dvou částí. Držitelem r. 1378 byl Václav šlechtic z Křesína, lovčí královský; r. 1388 Přibík z Křesína, potom Hořitka, kterýž Křesín prodal Svojšovi z Velhartic; týž jako lovčí královský byl r. 1417 8. ledna králem Václavem osvobozen od platů. Roku 1489 držitelem Bartoš z Poněšic. Od r. 1490 patřil Křesín ke Hluboké.
Jednu část dvora vyměnil Maradas za dvůr Pilátovský, patřící /potom – Sass./ Tomáši Lexovi v Poněšicích, druhou část dvora Babkovi  /správně Baka – Sass./ za dvůr v Purkarci.
Do r. 1562 nalézala se u dvora toho ves téhož jména i bylo tam v roce 1490 několik usedlých a rybářů; ves ta v 17. století zanikla. /poslední údaje o usedlých v Křesíně jsou v gruntovnici rychty Podhradské kol r. 1620 – Sass/.

Baba“,
skála u levého břehu Vltavského, blíže myslivny Nová obora; na skále této nalézají se zbytky opevnění, nepochybně strážné věže.

Hradec
Blíže potoka Libochová nalézají se na příkrém kopci zbytky hradeb kamenných, z kamenů na sebe narovnaných bez malty a zbytky příkopů.

Libochová
potok ve směru od Chotýčan ústí do Vltavy; při potoku tom nalézal se rybník zvaný Nový rybník, tamtéž nalézají se zbytky mlýna, kterýž se okolo r. 1700 připomínal a snad i zbytky osady.

Cirhan
Statek rolnický v Nové Oboře, r. 1818 vykoupený.

Nová Obora
Dvůr vystavěn koncem r. 1699. Blízká myslivna později vystavěná, zanikla as před 30 lety. Mezi dvorem a Hrdějicemi nalézal se do r. 1490 dvůr zvaný Trubičný, ve válkách zničený.
Směrem k Opatovicům, tam kde se dosud hráze nalézají, byl rybník, Vojtěchem z Pernsteina zřízený, kterýž r. 1514 zavdal spor pro zaplavování pozemků Hrdějických. Rybník ten byl r. 1853 zrušen.

Stará Obora
dvůr v r. 1699 vystavěný a myslivna později zřízená.

Vondrov
dvůr dřívější, postaven byl okolo roku 1550 Ondřejem Ungnadem ze Sunaka, držitelem Hluboké, a zvaný /dle něho – Sass./ dvůr Ondřejovský. Dvůr ten byl okolo r. 1900 zrušen a nedaleko něho postaven nový.

Ohrada
Lovčí zámek v r. 1708 vystavěný, v němž nalézají se nyní sbírky přírodopisné.

Hosín
Patřil od nepaměti ke hradu Hluboké, faru měl již v roku 1330 a patřila k děkanátu Bechyňskému; matriky počínají od r. 1599. Tam kde jest nyní čp. 11, nalézal se r. 1489 dvůr poplužný.
Dle pověsti ruský car Alexandr nalézaje se návštěvou v Hluboké, zkusil u Hosína vyorávati brambory na pozemku Vavřince Fajtla.
Škola zřízena byla v r. 1599; do roku 1852 nalézala se v čp. 20.
Nový kostel z původní kaple románské vystavěn byl v r. 1899 – 1900.

Chýňava,
dříve Chňava, dvůr od r. 1562, kdež byla původně ves, o níž činí se zmínka v r. 1490.

Hrdějice,
původně Hrdivice, též Hrdějovice zvané, připomínají se v r. 1378.

Chotýčany,
původně Chotycany, jako zboží královské. Roku 1378 zapsal císař Karel důchody Chotycan Jěškovi a Mikšovi z Lipoltic, Jeníkovi z Mezimostí a Havlovi z Brloha. Později patřily Chotycany ke hradu Hluboké.

Chrášťany
připomínají se již v r. 1259, jež od tohoto roku držel Svatomír z Němčic, jemuž byly r. 1273 králem Přemyslem odňaty, avšak dědici Onešovi r. 1292 zase navráceny; mezitím (od r. 1273 – 1292) nalézaly se Chrášťany v držení kláštera Vyšebrodského. Od r. 1376 patřily Chrášťany ku statku Vlhavskému a vycházely odtud platy ke kostelu Strýčickému; r. 1482 24. června přešly na Petra Kořenského z Terešova od bratří Přibíků z Chlumu.

Jaroslavice
Ves s tvrzí, jíž drželi: r. 1360 Bruma z Řek, od roku 1398 – 1408 z části Maršík z Jaroslavic též zvaný Řek, z části Kuneš a Mareš z Přehořova; roku 1454 Ojíř z Protivce, který se odtud počal psáti na Jaroslavicích. Potomek tohoto prodal Jaroslavice r. 1520 Bohuslavu Malovci z Malovic, od té doby patřily Jaroslavice ke zboží Dříteňskému, s nimž připojeny k Hluboké.
Tvrz nalézala se naproti vsi při levém břehu Vltavy na pahorku zvaném nyní „na hradě“, kdež se dosud nalézají zbytky valů.
Mlýn v Jaroslavicích připomíná se v r. 1617 (do roku 1759 panský), též dvůr a ovčín pod jménem Manšovský, nyní čp. 3, kterýž hrabětem Maradasem byl prodán v r. 1636 Adamu Šindeláři.

Jeznice,
původně Jezmice. Roku 1377 daroval král Václav jeden lán v Jeznici svému kuchaři za hájení lesů k Purkarci patřících.
Roku 1614 4. července přešla Jeznice koupí na Václava Malovce a po bitvě bělohorské s ostatním majetkem ke Hluboké.

Kostelec
Kostel farní již před r. 1360 postavený. R. 1397 připomíná se Matěj, farář Kostelecký. Kostel patřil jako všechny ostatní na Hlubocku archidiakonátu Bechyňskému. Ves patřila k panství Lomnickému, kostel přináležel do pravomoci vladyků z Řek a Jaroslavic. S hradem Lomnickým připojen Kostelec k panství Třeboňskému.
V 17. století zanikla fara a připojena ke kostelu Hosínskému a od r. 1703 k Purkarci; r. 1848 zřízena byla v Kostelci expozitura, jež se později zase ve faru proměnila.
Tamtéž pochován byl Jan Poněšický z Poněšic v r. 1580.


Lhota Prášlivá (dnes Česká)
Lhota od slova lhůta, poněvadž novým osadníkům dáváno bylo osvobození od poplatků na jistou lhůtu, říkávalo se o nich, že jsou na lhůtě a dostávaly Lhoty různá příjmení.
Původně „Lhota prášivá“ patřila ke zboží Dívčickému a později od r. 1550 ke Hluboké.

Líšnice,
též Lestnice, Leštnice a Lištnice, patřila ku tvrzi Němčické.


Libiv
Roku 1477 připomíná se Rynart Pakosta z Libivě, tč. hejtman na hradu Hlubockém za doby držitele Lva z Rožmitálu. Roku 1528 12. srpna obdrželi Libiv s jiným zbožím Řepičtí i Dívčičtí ze Sudoměře. Okolo roku 1616 koupil Libiv Václav Malovec a připojil ji ke Hluboké.

Munice,
původně Munici, jméno to slavného rodu v 11. století, patřily vždy ke hradu Hluboké; tam nalézal se dvůr manský, kterýž král Václav IV. roku 1415 4. prosince daroval svému služebníku Jindřichu z Černoklad a jemuž uložil, aby jeden „man“ s koněm a samostřílem na zavolání krále nebo purkrabího na hrad Hlubocký k službě se dostavil.
Dvůr ten zvaný Pechovský (Přechovský?) dal Vilém z Pernsteina, tehdejší držitel Hluboké, 10. listopadu roku 1494 Munickým osadníkům náhradou za pozemky vodou zaplavované následkem založení rybníka Bezdreve.

Mydlovary,
též Vavřinčice, o nichž se činí zmínka již v l. 1368. Roku 1490 uvádí se Mydlovary jako ves pustá. /Omyl opsaný od Sedláčka – Sass./  Kostel Mydlovarský viz Zaháj.

Nákří,
též Nakeří, původně oddělené části Horní a Dolní Nákří. Farní kostel připomíná se již před rokem 1357, patřící pod pravomoc vladyků z Němčic a Vlhlav a držitelů Dívčic. Nákří patřilo původně ke zboží Krumlovskému, bratřím Petru, Joštovi a Janu z Rožmberka, kteří požitky postoupili klášteru Krumlovskému. Od roku 1412, vlastně 1398 do roku 1550 drželi Nákří Dívčičtí ze Sudoměře, potom patřilo Nákří ke Hluboké. V 17. století zanikla fara a teprve roku 1773 zřízena duchovní správa a roku 1857 na faru povýšena.
V Nákří pochována jest r. 1554 Eva Slatinská z Czertinku a na Dívčicích, jak o tom svědčí kámen v kostele zasazený (od Jetřicha Slatinského).

Němčice
Nyní dvůr, původně tvrz se dvorem, jejíž majitelé známí jsou od r. 1411 a to:
Bláha z Němčic od r. 1471, Kunka ze Bzí a z Němčic. Diviš Boubínský z Újezda prodal před r. 1541 Němčice (tvrz a dvůr poplužný) Chvalovi Kunášovi z Machovic.
Roku 1556 byl držitelem Václav Kunáš z Machovic. Potom dostaly se Němčice dceři Marjaně, jež po svém provdání se postoupiti je musela se vsí Lištnicí r. 1565 sestře Rejně (Regině) Budkovské, která se provdala za Albrechta Sice z Drahenic. Na počátku 17. století byl držitelem Václav z Budkova na Němčicích s bratrem Mikulášem z Budkova.
Roku 1623 prohlášen byl tento statek za manský a r. 1642 z manství opět propuštěn.
Roku 1685 byl držitelem Jiřík Němčický, kterýž 9. června 1698 zemřel a pohřben byl v Kostelci. Vdova po něm prodala Němčice knížeti Adamu ze Schwarzenbergu k panství Třeboňskému.

Nová Ves,
Neudikov /Nevděkov – Sass/, povstala ke konci 16. století za pánů z Jindřichova Hradce.

Nemanice,
původně zvané Čertíkov. /r. 1740 nazvány v soupise poddaných Čertíkova ves – Sass/

Novosedly,
v 15. století zvány Nové sedlo či Nové sídlo, patřily z polovice ke hradu Hluboké a z polovice k Dívčicům. R. 1434 připomíná se Jan z Drahonic seděním v Novosedlech. V roce tom postavena tvrz se dvorem, která r. 1555 patřila ke statku Dívčickému a později ke Hluboké.

Olešník, též Volešník,
připomíná se v r. 1490 se dvorem roku 1618 (dvůr zde byl již v 16. století a jeho rozšíření vedlo ke známé vzpouře na Blatech - Sass) zřízeným. Rybník Volešnický založil r. 1490 Jan z Janovic a Petršpurka, tehdejší držitel Hluboké.

Opatovice
Připomínají se r. 1378. Tam stávala tvrz, kde jest nyní čp. 2 a patřila rytíři Kobíkovi z Opatovic. R. 1490 označeny Opatovice s rybáři.

Pašice
O nich činí se zmínka již v r. 1262; tehdy odkázal je Vok z Rožmberka Hostislavovi. R. 1379 patřily Pašice k Poděhusům (k bývalému to hradu u Podeřišť), s kterýmžto hradem prodány byly r. 1457 4. března Janem z Rožmberka Janovi z Lobkovic na pět let; v 15. století připadly k Helfenburku a v 16. století ke Krumlovu. Na počátku 17. století patřily Pašice Novohradským z Kolovrat a v r. 1614 29. září prodány Jetřichu Malovcovi, jemuž 29. října r. 1622 odňaty a později připadly ke Hluboké. Tamže stával v r. 1575 dvůr pode jménem Urbanovský, kterýž později náležel Bouzovi (nyní čp. 6 a 11).

Plástovice
To samé jako u Pašic.

Poněšice
Sídlo Poněšických z Poněšic. R. 1407 tvořily Poněšice a Vlkov zčásti statek Pešíkův, jehož syn Jindřich (z Poněšic) byl tam r. 1461 lovčím královským, tomu bylo králem uděleno právo dědické. Od r. 1525 – 1580 byl držitelem Jan Poněšický z Poněšic, roku 1580 pochován byl v Kostelci. Vdova po něm prodala r. 1617 dvůr v Poněšicích Dětřichu Malovci, týž opět Prokešovi z Purkarce, dcera tohoto Maradasovi a tento vyměnil jej Františku Lexovi za dvůr Křesínský.

Pištín
s farou, již od r. 1261 a patřil později jako filiální kostel k Němčickému /Pištín byl vždy samostatnou farností, od 15. do 17. století kromě 4 poddaných pana Kunáše na Vildštejně byl farou kališnickou – Sass/. Pištín ves se dvorem patřívala od nepaměti ke hradu Hluboké, tamže bylo sídlo rychtářské s manstvím.
Okolo r. 1419 vnikl Buzek z Machovic do kostela a přinutil kněze, by konal služby boží před lidmi z církve vyobcovanými. Kostelní knihy počínají rokem 1645.
Roku 1677 Pištín na místo poutnické povýšen. R. 1752 celá ves i s kostelem vyhořela. /farář zachránil matriky zabalením do peřin-Sass./

Purkarec,
též Purkartecz, Purkarc; dle listiny z r. 1368 Purkharcz založený od Purkarda z Janovic a na Vimperce, který se již před r. 1357 připomíná. Roku 1377 král Václav udělil svému kuchaři lán dědiny v Purkarci. Býval tam lovčí dvůr se službou k Hluboké. Již v roce 1490 byl Purkarec městysem či městečkem s farou od r. 1364, jež tam z blízkého hrádku Karlova přenesena byla, k němuž Purkarec původně patřil.
O kostelu činí se zmínka již r. 1364; fara v 17. století zanikla, ale r. 1703 zase obnovena.
R. 1454 sídlil v Purkarci na lovčím a svobodnickém dvorci (nyní u Janatů čp. 7) Jan, lovčí z Purkarce, r. 1490 Petr, lovčí z Purkarce, r. 1598 byl majitelem tohoto dvorce Bohuslav z Bejšovce (Bejšova), r. 1608 Jetřich Malovec z Malovce, r. 1614 Klíma, později Tomáš Baka z Křesína a Tomáš Janát ze Dřítně.
Purkarec as ve válce 30leté byl zničen a od té doby připomíná se již jen co vesnice.
Purkarec byl sídlem rychty.
Pivovar nalézal se v čp. 34. Mlýn na levém břehu Vltavy připomíná se již r. 1490; malý mlýn na pravém břehu uváděn tč. již co pustý. U Purkarce na blízkém návrší nalézají se zbytky kamenného opevnění, bývalé to strážiště.
O osadě Bílkovu, jež měla se nalézati u Purkarce, není určitých zpráv.

Karlův Hrádek,
založen Karlem IV. Zmínka o tomto hrádku činí se od r. 1357 do r. 1370.

Tupesy
Sídlo vladyků z Tupes. Od r. 1259 byl držitelem Svatomír z Němčic až do r. 1273, kdy král Přemysl daroval Tupesy klášteru Vyšebrodskému, odňav je Svatomírovi; v r. 1292 vrátil je zase dědici Onešovi.
R. 1357 připomíná se Jan, syn Ryckův z Tupes. R. 1370 koupil Lev z Tupes též z Chelčic tvrz Strkov u Plané nad Lužnicí a odtud počal se psáti již jenom ze Strkova.
Do r. 1482, 24. června patřily Tupesy bratřím Přibíkovým, od nichž je koupil Václav Kořenský z Terešova na Vlhavech a od té doby patřily Tupesy k Vlhavům; do r. 1542 byli držiteli synové Jiřík a Kryštof, kteří je r. 1548 6. ledna prodali Janu Malovcovi z Malovic, jemuž po bitvě bělohorské odňaty a Maradasovi prodány byly.

Velice
připomíná se již v r. 1490.

Vlhlavy,
též Výhlavy, Bilhava, Welehlav, původně Vlhavy. Tvrz, jejíž zbytky (příkopy a zdivo hradební) dosud jsou viditelny; zdiva použito ku stavbě hospodářského stavení. Při tvrzi nalézal se dvůr a pivovar. Roku 1259 až 1273 byl držitelem vladyka Svatomír z Němčic, jemuž Vlhlavy (spolu s Tupesy) králem Přemyslem r. 1273 odňaty a klášteru Vyšebrodskému darovány, r. 1292 dědici Onešovi zase vráceny. R. 1357 byl držitelem syn předešlého Abšík (Absolon) z Vlhav, r. 1362 Mikuláš, r. 1375 Oneš, který r. 1388 zřídil rybník Vlhavský. Roku 1389 či 1390 převzali Vlhlavy Přech z Čestic a Jan z Dubice, řečený Hrůza, který byl v r. 1390 purkrabím na Helfenburce a založil větev Hrůzů z Vlhav, do r. 1545 panující, zejména: Mikuláš a Jan (r. 1408), Jan sám. V tomto roce dobili Táborští tvrze a vypálili ji. Jakýsi Míka, kovář vlhavský vyznal později na mukách, že při obléhání tvrze sešel dolů k jakémusi Jindrovi z Bavorova (vojínu husitskému) a děl mu, že tvrz je slabě osazena a snadno dobytna.
Roku 1456 byl držitelem Jan řečený Koňata z Olešnice, který Vlhavy odkázal Přibíkovi staršímu a Beneši z Chlumu, pak osazeny Zdeňkem ze Šternberka a to roku 1470 hejtmanem Hertvíkem z Ostrožna. Synové Přibíka a Beneše prodali Vlhavy Petru Kořenskému z Terešova (+13. prosince 1539); Jiřík a Kryštof Kořenští prodali 6. ledna 1548 Vlhavy Janu Malovcovi z Malovic a na Dřítni, po něm roku 1608 Václav Malovec, jemuž po bitvě bělohorské Vlhavy odňaty a Maradasovi prodány. Tvrz stávala až do roku 1677.

Vlkov,
jehož držitelem okolo r. 1400 byl Bartoš z Poněšic. Vlkov patřil ke zboží Poněšickému.

Zahájí
Roku 1355 uvádí se „Zahradie“. Roku 1368 činí se zmínka o kostelu přes sto let trvavším; v téže době uvádí se fara a kostel Mydlovarský, takže tam bylo dvou far; též kostel pozůstával ze dvou částí, snad to býval dříve Mydlovarský a Zahájský kostel, pro obyvatelstvo české a německé.
Dne 25. května 1742 svedena byla u Zaháje bitka mezi Francouzi (vůdce Broglie) a Rakušany (vůdce kníže Lobkowicz). Francouzi táhli úzkou hlubokou cestou k Zahájí, rakouští kyrysníci byli odraženi, též tak Chorvati, útočivše cestou do Olešníka do Zaháje, byli francouzskými granátníky, z druhé strany do Zaháje vniknuvšími, až k lesu vytlačeni.
Na to zaujali Francouzové postavení na pravé a levé straně Zaháje. Rakušané pak v lese, a trvala přestřelka až do noci, kdy tito jsouce v menšině, odtáhli k Budějovicům a zrušili obležení Hluboké. Francouzi na to pak zapálili vesnici Zahájí a odtáhli druhého dne k Hluboké, kde se v zámku usadili.
Zaháj tehdy až na kostel a hrobárnu vyhořel.
Rakušané ztratili 101 mrtvých mimo 115 raněných a 4 zajatců.
Francouzové ztratili 57 mužů mrtvých 146 raněných mimo koní a 1 zajatce.

Zálužice
byly již dříve než zřízen byl rybník Bezdrev (rozšířený 1492  Vilémem z Pernštejna - Sass); patřily vždy ke Hluboké.

Zbudov
Roku 1472 byl Petráš ze Zbudova purkrabím na Hluboké a roku 1618 Jiří Albrecht Zbudovský z Ebenpergku.


Zliv,
připomíná se r. 1490. Roku 1566 znám byl Václav Zlivský ze Zlivi.


Ostatní zaniklé vesnice

Všechlapy,
vesnice to ve válce snad 30leté zaniklá, jež se dle pravděpodobnosti nalézala u hájnice „Cábovny“, při rybníku „Návesném“ a o níž činila se zmínka v r. 1490. /Mařík cituje údaj o poloze Všechlap dle Mikuschkowicze; domněnku potvrdil v JSH 1973 Pletzer-Sass/

Zlatýšovice,
též Zlatěšovice. Vesnice, která se nalézala ve Staré Oboře, blíže hájnice u Janečka, u rybníka téhož jména, kde se dosud nalézají zbytky zdí. Od r. 1490 začala ves ta pustnout až v pozdějších dobách úplně zanikla. V roce 1598 čítala tato vesnice již jenom dva statky.
Mlýn Hoděnický či Hodonický patřil k této vesnici a nalézal se při levém břehu Vltavy, naproti nynější myslivně Novooborské, tam kde se nalézal hlídačský domek jelenáře.