zpět na úvod

O KATOVICKÉM FARÁŘI VÁCLAVU PORCIOVI

Po kališnickém knězi zůstala v kostele cínová křtitelnice z roku 1599

O utrakvistickém katovickém faráři, Václavu Porciovi Vodňanském, humanistovi, vrstevníkovi a příteli Mistra Jana Kampana Vodňanského, se ví poměrně málo. Přesto je tento kněz uváděn ve všech důkladnějších encyklopediích jako autor významného humanistického díla “zlatého věku” české literatury: “Město duchovní” či “Rozkoše duše”.

Kněz Václav pocházel z Vodňan a jeho původní příjmení bylo Prasátko. Nejenom zvyk tehdejších humanistů, ale jistě i nelibozvučnost a hanlivost příjmení, vedly kněze k tomu, že si příjmení zlatinizoval na Porcius. Podobná jména odvozená od jmen zvířat však tehdy nebyla ve Vodňanech neobvyklá. Byla zde příjmení Telátko, Koníček, Beránek, Nedvěd aj.

Vodňany byly v té době kališnické a tak se kněz Václav (jak bylo u novoutrakvistů v 16. století obvyklé) oženil. Za manželku si vybral Reginu, dceru vodňanského souseda Mikuláše Sýkory a jeho manželky Anny. Tato Regina je několikrát uváděna ve vodňanských archivních pramenech. Roku 1603 je uvedena žádost “Reginy, kněze Václava Porciusa, faráře Katovskýho (!) manželky”. Ve sporu z roku 1604 je pak uvedena jako Regina, kněze Václava Prasátky manželka”.

Když se kolem roku 1579 ujal panství Střela Petr Boubínský z Oujezda (+1600, má v Katovicích za oltářem vzácně zachovany sarkofág), jenž byl vyznáním pod obojí, chtěl, aby i v  kostelech a farách na jeho panství působili kněží pod obojí způsobou (kališníci).

A tak kolem roku 1580 přichází na katovickou faru kněz Václav s manželkou Reginou. Protože před ním byli v Katovicích kněží nejrůznějšího charakteru, jeho osobnost zazářila v této farnosti jako jasný plamen. Tento vzácný člověk a ušlechtilý novoutrakvistický kněz a spisovatel, vysoko vystoupil nad průměr humanistických spisovatelů své doby.

Svůj obsažný spis “Město duchovní”, v textu nazvané i “Rozkoší duše”, dopsal roku 1610 a nevytištěný ho odkázal potomkům. Je to de facto příručka pro kazatele, která obsahuje několik pozoruhodných veršování a kterou tento horlivý vyznavač Nového Zákona rozdělil na “dvaadvacet ulic a trojí náměstí”. Zde pak v jednotlivých heslech podle abecedy probral veškerou novoutrakvistickou věrouku s přímočarou důsledností. Ve své alegorii “zrcadla světa” ukazuje, jak je svět zkažený a jak se mají všichni obrátit k božímu království a k božím zákonům. Tyto své myšlenky pak roztřídil do hesel jako např. Abrahám, Adam, Antikrist …(ulice I.), kněží, knihy, králové…(ulice X.), pokora, pobožnost, pokání, pokolení zlé i dobré…(ulice XV.) až k zatracení večnému, ženskému pohlaví, židům aj. (ulice XXII.).

Václav Porcius Vodňanský ve svém díle probírá stav za stavem: vládce a vrchnosti, kněžstvo i panstvo, měšťany i sedláky, obchod, průmysl, peněžnictví…to všecho propadlo morálnímu jeho odsudku. Katovický farář se ve svém díle projevuje jako se vším nespokojený mravokárce.

Osnova Porciovy alegorické prózy i účel jeho četných vkládaných veršů již bezděčně ukazovaly cestu k vrcholu našich ´zrcadel´ - ke Komenského “Labyrintu světa”. Ten obsahuje řadu myšlenek, obsažených i v díle “Město duchovní “ polozapomenutého katovického faráře.

 

Na kněze a spisovatele Václava Porcia mají katovičtí v kostele dodnes památku. Je to cínová křtitelnice, kterou na svůj náklad roku 1599 pořídil a roku 1611 dal opravit. Nápis na křtitelnici prokazuje hlubokou víru tohoto kněze i jeho pastorační horlivost: V přepisu zní: “Kriste, jenž jsi se dal křtíti, tím jsi ráčil posvětiti křtu našeho, jímž jsme křtěni. To vše z tvého dobrodiní.”

Protože křtitelnice nebyla kvalitně udělána, nechal Václav Porcius roku 1611 křtitelnici opravit od konváře Vavřince Strakonického. Na křtitelnici připsali: “Dej, ať jsme všichni spaseni pro Tvé hořké umučení, pro Tvou smrt, slavné vzkříšení přiveď věčné kralování”.

Farář Václav Porcius byl posledním katovickým farářem před tragickou bitvou na Bílé hoře (1620). Jeho další osud není znám. Roku 1622 byly Katovice jako součást panství Střela prodány Jindřichovi Libštejnskému z Kolovrat, který sem a na sousední panství hoštické povolal jezuity, kteří dali místním obyvatelům tvrdou rekatolizační lekci. Na naléhání jezuitů bylo roku 1622 zakázáno užívání kalicha při svatém přijímání. Pro kališnického kněze již nebylo v zemi místa.

 

Mgr. Alois Sassmann

farář české katolické církve podobojí (starokatolické) v Táboře