Zpět na úvodní stránku

UTRAKVISTICKÝ ŘÁD SLUŽEB BOŽÍCH

Jana Rudolfa Trčky z Lípy

z roku 1616

uložen v přepise v Pamětní knize opočenské fary – v depotu Státního okresního archivu v Rychnově nad Kněžnou – fond Děkanství Opočno – kniha č. 214. Opsal Mgr. Alois Sassmann – leden 2001.

Já, Jan Rudolf Trčka z Lípy na Opočně, Lipnici, Světlý nad Sázavou, Smiřicích, Konicích a Kopidlně, Jeho Milosti Císařské rada a komorník. Oznamuji tímto listem vůbec, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že sou přede mě předstoupili purkmistr a konšelé města mého Dobrušky, věrní moji milí a mě na místě vší obce, jakožto pána svého dědičného ve vší poddanosti a v nejhlubší pokoře a sníženosti jsou požádali, abych jim některé milosti níže následující z lásky křesťanské, jakožto pán jejich, učinil. I poznavši já od týchž dobrušských svých věrných milých, každého času k sobě, jakožto ku pánu svému a vrchnosti své všelikou upřímnou věrnost, poddanost a poslušnost, kteroužto jsou ke mně a předkům mým zachovávali a ještě na časy budoucí zachovávati připovídají. Jsouce k této jejich tak ponížené a poddané prosbě láskou křesťanskou nakloněný a také aby mně věrnou a neumírající památku měli a za mě i rod můj Pánu Bohu všemohoucímu se modlili, jim tuto milost nad předešlé milosti, kterýchž sem jim potvrdil (jsouce toho jakožto dědičný pán těch gruntův mocen), činím.

Předně: Co se dotejče správce církevního, aby oni dobrušští i budoucí jejich mohli a moc měli (však s vědomím a vůlí vrchnosti své) správce církevní pořádně do města Dobrušky sobě jednati a bráti, kterýž by v čistotě slovo Boží a evangelium Pána Krista kázali a svátostmi velebnými, tělem a krví Pána Ježíše Krista pod obojí způsobou přijímajíce, posluhovali a tím vším řádem a ceremoniemi, kteréž se nyní v chrámě Páně v městě mém Dobrušce pro uctivost a vážnost slova božího a velebných svátostí zachovávají, řídili a kteří by se s nimi v témž náboženství nesrovnávali, aby ani do té obce města mého Dobrušky přijímáni nebyli nyní a na časy budoucí a věčné. Řádové pak nynějšího děkana v městě mém Dobrušce, kněze Jana Kaliardy Kouřimského, kaplana mého – tito se v chrámě Páně při službách božích užívají a zachovávají, zachovávati mají a budou.

Nejprve při křtu svatém správce církevní vychází ku dveřím kostelním, tu kmotrům napomenutí z slova Páně činí a co povinnosti káže, křtu svatého v modlitbách svatých, děťátko Pánu Bohu obětuje. Odtud vstupuje ke křtitedlnici a též tak, jak náležité jest, nařízení křtu svatého od samého Ježíše Krista Pána i církve svaté, vykonává, vínků a světla užívá.

Druhé: Co se dotejče služebnosti boží při oltáři Páně kleká s dvěma pacholátky k tomu nařízenými a modlitby k tomu nařízené říká dle starobylého nařízení církve svaté. Gloria in excelsis Deo začíná, epištolu i evangelium svaté při oltáři zpívá, víru křesťanskou lidu obecnému, začíná s kázáním slova božího lidu shromážděnému vykonává.

Třetí: Co se pak dotejče večeře Páně, prve nežli koho k večeři Páně připouští, povinnen jest každej v sobotu, když se velkým zvonem zvoní, do chrámu Páně najíti se dáti. Kdo pak v sobotu nemůže, tehdy v neděli po ranním kázání toho do kaply jednoho každého rozdílně po jedný osobě připouští a tu každý musí svou konfesi uměti vyznati. Tu správce církevní vyslyší konfesi, každého slovem božím vedle ofěrní daru Ducha svatého potěšuje a ve jméno Ježíše Krista Pána skládajíce ruce na hlavu jeho, hříchům odpuštění zvěstuje a vysvědčuje. Majíc pak posluhovati témuž lidu božímu při oltáři Páně, takto se zachovává: Prefaci celou s modlitbou Páně Otče náš zpívá, potom s oběma částkami rozdílně se obracujíc k lidu, slova večeře Páně nahlas zpívá a tu po vyřízení modliteb k tomu nařízených, témuž lidu posluhuje. A při témž posluhování též ornátu jako i při oltáři, též dvou svíc velikých i zvonečkův k tomu nařízených užívá pro probuzení mysli lidské a pro horlivější památku obětování a smrti Ježíše Krista, pána našeho.

Čtvrté: Z strany světla na oltářích toho také na každém oltáři dvě svíce hořící užívá a též při evangelium zpívaném při oltáři dvou svíc rozsvěcených od kostelníkův aneb pacholat držících se užívá a trpí. Item (=též) ten chvalitebný a dobrý řád církevní se zachovává, když která poctivá, pobožná manželka po porodu do chrámu Páně vstoupiti míní a toho žádá, správce církevní do sínce chrámové k ní vychází, ji slovem božím potěšuje, k modlitbám svatým nabízí i některé s ní vykonává, aby se k Pánu Bohu modlila, jedna za to, že jí Bůh ráčil při porodu od smrti zachovati, druhé, že jí Pán Bůh ráčil dáti k obrazu svému plod živý, třetí, aby jej Bohu obětovala v modlitbách svatých tak, aby to děťátko z ní narozené rostlo ke cti a chvále boží a jim, rodičům, ku potěšení.

Item co se dotejče jitřní na den Božího narození, též na slavný hod Vzkříšení Páně Jezu Krista a hod Seslání Ducha svatého, světlem od literátův, žákovstva i také lidu obecného nesouce, zpíváním a chválami božskými, též všemi zvony zvoněním, třikráte okolo kostela po krchově (=hřbitově) jdouce, se užívá a zachovává. Též i to se činí, maje správce církevní po vší služebnosti boží, lid boží z chrámu Páně, jim požehnání skrze kříž ve jméno Ježíše Krista dává a vinšuje. Což se všechno tak a nejinak řídí, zachovává a zachovávati má na časy budoucí a věčné.

...

Na potvrzení a zdržení i budoucí věčnou památku toho, k tomuto listu pečeť vlastní s jistým vědomím, celým a plným přiznáním jsem přivěsiti dal a v něm se svou vlastní rukou podepsal. Jehož datum na Světlý nad Sázavou v pondělí po svatém Bartoloměji, jinak 30. Augusti Léta od narození Páně šestnáctistého šestnáctého.

Jan Rudolf Trčka z Lípy.

Toto je přesné a doslovné znění utrakvistického bohoslužebného řádu platného v Dobrušce a také na všech trčkovských panstvích, když také volby jednotlivých duchovních správců byla udělena jako nejzažší vzácná výsada. Za platnost uvedeného a zejména, aby neupadlo v zapomenutí, ručil patronát, farář i věřící podobojí.

V bohoslužebném řádu uváděný farář a později děkan Jan Galliarda Kouřímský, byl v letech 1600-1604 dobrušským farářem a v letech 1604-1619 děkanem v Dobrušce. Když roku 1619 zemřel opočenský farář (podobojí), byl Jan Galliarda, který požíval zvláštní milosti majitele panství Jana Rudolfa Trčky, přeložen z Dobrušky do Opočna.Odtud vykonával až do své smrti (15. května 1623) jako děkan duchovní správu v Opočně i v Dobrušce. Odkázal na stavbu nového kostela v Dobrušce 500 kop grošů míšeňských a na zhotovení náhrobního pomníku i s epitafem pro sebe a svoji paní 300 kop grošů míš. Jeho schovanka Gustýna byla provdána za bohuslavického faráře Václava Blasia a po jeho smrti za vrchnostenského důchodního v Novém Městě, Václava Kubína.

 

P.Mgr. Alois Sassmann