Zpět na hlavní stránku

Židi v Čechách

P. František Teplý, archivář

V mém osobním archivu se nachází zajímavá rukopisná studie archiváře Františka Teplého “Židi v Čechách”z roku cca 1935. Jedná se o poměrně rozsáhlou práci 14 stran formátu A3 hustě popsaných malými písmenky s množstvím dodatků a poznámek k textu. Vynikající archivář Teplý excerpoval z jindřichohradeckého archivu (ale nejen z něho) velké množství informací o životě židovské komunity u nás. Z této práce vyjímám pojednání o udělování příjmení Židům. Práci přepisuji tak, jak byla napsána (např. výrazy vojště, zmatkové, příjmění atd.) Věřím, že poslouží k prohloubení našich znalostí onomastiky v českých zemích, neboť Židé tvořili před druhou světovou válkou významnou část jejích obyvatel.

Alois Sassmann

…Znamenité polepšení nastalo ubohým vyděděncům z lidské společnosti až za císaře Josefa II. a Leopolda II. Císařskými dekrety ze dne 29.9.1781 a 25. 10. 1787 odstraněn rozdíl oděvu a židovští synkové připuštěni ke studiu středních a vysokých škol, mohli dosíci doktorátu práv i lékařství. František I. postavil je před zákonem se křesťany na roveň a dovolil, aby ve vojště mohli postoupiti za poddůstojníky. Od té doby datuje se značný vliv a příliv židovských vojáků sborů zásobovacích (intendalův), již ve francouzských válkách dosti značný – tehdy stal se žid i důstojníkem – jen nikoli u husarů a dragounů – několik židů nabylo i šlechtictví.

Přízeň císařů Německé říše zároveň s rostoucím mocenským významem jejím jakož i to, že proti Francii již v XVII. stol. nabývala na obchodně – politickou převahu, přiměla židy, že přijali německou řeč dosti okázale za svou národní. Dali tak najevo, když na přání vlády vrchnosti je nutily kvůli pořádku, aby začali užívat pro každý rod stálých příjmění, neboť příjmění např. Josef syn (ben) Abrahamův jednoho bratra a Ben syn Abrahamův druhého bratra atd., bylo-li více synů, vedlo jen ke zmatkům a stalo se, že úřady hledajíce žida – provinilce vůbec nenašly, třebaže jim žil pod okny. Jakkoli v každém rodu se udržovala tradice, ze kterého ze 12 pokolení přece jen přiházeli (sic) se v evidenci častí zmatkové, zejména když po r. 1738 farním, tedy křesťanským úřadům nařízeno založiti a vésti židovské matriky. Farář se v židovské směsici dětí, které k němu do školy nechodily (měly od časů Marie Teresie v městech své vlastní židovské školy, jež vedli zkušení rabini a židovští učitelové), nijak nevyznal a tak při narození zapsal do knihy děcko, jak otec hlásil – a žid, aby uvaroval synka vojenské povinnosti, oznámil zpravidla jen prvorozence (jako budoucí hospodář vojákovat nemusel) a ostatní za – dcery, což vyvolalo řadu nesprávností.

Panský vrchní zavolal židy, dal jim lhůtu, aby si určili příjmění sami, každý jaké chce. Potom sepsán s každým s každým zvláštní protokol o přijatém jménu. Ne všechny zachovány, jelikož později za poplatek židům vydány nebo předány c. 1777 na okresní hejtmanství. Dá se stopovati postup: židi volili např. v Čechách pěkná příjmění, německá, česká nejvíce podle bydliště: Klatovský, Budějovický .. a brzo psal se oboujazyčně: Klatauer, Budweiser nebo: Libiňský, Krásný, Nádherný… ale těch bylo málo. Celkem židi váhali, až po r. 1741 a nejvíce za císaře Josefa II. nařízeno, aby panští justiciárové z moci úřední dali váhavcům příjmění. A tak se dá sledovati další postup: tomu, kdo mnoho zaplatil, připadlo hezké, kdo méně, dostal slušné, kdo nic, vzal příjmění podle libenství úředníkova. Úředníky nejvíc pálilo slovo ben před rodovým. Ben (syn) Jakob. Nevěřili, že židovské. Tvrdili, že honosné latinské z bene natus. Úředník v Jindřichově Hradci r. 1743 na židovský papír učeně připsal: quia Judaeus Christianis non est bene sed male agens…

Z toho období vyšlo nejvíc židovských příjmění, která se dají rozděliti na hezká a nehezká. Kdo sloužil vrchnosti zván dvorním židem, Hofmann, kdo císařskému dvoru slul Hofjud. Obojí Nobljud. Sem náleží příjmění Kaiser, König, Herzog, Fürst i české Král. Kdo bydlel v městě byl Stadtjud: Lackner, Brückner, Příbram (Przibram), Budweiser. Vojáčil-li, psal se Soldat, Major (=Militärjud).

Do katdgorie vesních židů (Dorfjud) zařadíme: Bauer, Wieser i Wiesner, Knecht, Bach, Feuerbach, Winternitz, Lüftschitz… Obchodní židi či Handeljud sluli: Saltzmann, Pfeffer nebo Pfefferkuchen, Frauenmilch. Obchodník dřevem: Fichte, Birke… (Holzjuden kolem Tábora), Feierabend, Pirk, Mandel, Mandelík.

Nehezká příjmění z říše živočišné (Thierjud): Ochs, Esel, Bulík (Bulick), Bejkovský, Bejk…Nectná příjmění (Saujud): Schwein, Schweiner, Drecker nebo Decker, Vocásek, Posránek, Vohryzek. Tím, že při každé příležitosti se zbavovali takových přívlastků, nastal v matrikách i listinách nový chaos, z něhož není východiska.

Z té příčiny již r. 1787, 25. 10. přišla od úřadů zápověď úředníkům panským dávati židům takováto posměšná a urážlivá příjmění a vydán seznam jmen, jež směli a nesměli židé míti a to zejména příjmení hebrejská, židovská (echtjüdische Namen) nebo jinaká, nýbrž jen taková když by byla v němčině známá nebo se dala do němčiny přeložiti.

Až r. 1797 patentem ze dne 3. srpna odstraněn rozdíl zákonodárství mezi židovským a křesťanským poddaným – ale teprve rok 1848 otevřel židům svobodou celý svět.

Mezi přílohami k této práci je i drobná Teplého poznámka “Příjmění Žid v Jindřichově Hradci”: Někdy kolem roku 1560 dal se v městě pokřtíti žid Aron řečený Kecal, který se potom jmenoval a psal Jan Keczl nebo i Kheczle. Naši však ho jinak nepojmenovali než Honza Žid: i jeho potomky. Ti mívali s o listy železné (jinak zachovací) dost dlouho různé obtíže. Tak r. 1607 Bartoš syn zemřelého Jana Keczle jinak Žida a Doroty, dcery městského kováře, dostal na radnici svůj list zachovalosti až tehdy, když Řehoř Milota, Matyáš Hořovský cantor a Daniel Pečurda dosvědčili, že byli sou při řádném a křesťanském snětí (sňatku) jeho rodičů ve Hradeckém kostele. (Manual radní I, 107).