Přednáška Dr

Přednáška Dr. Josefa Beneše O židovských příjmeních u nás

Židé se v hospodářsky bohatých českých zemích usazovali odedávna. Žili v židovských ulicích a čtvrtích měst, ale také na venkově, na vsích. To nám dosvědčují některá příjmení, např. Kovanic (Kovanice u Nymburka), Strašnov (Strašnov u Mladé Boleslavi), Čidlov (na Mimoňsku), Lazanský, Citovský apod.

Židé v našich zemích byli převážně původu aškenázského, tj. Židé z Německa. Jenom zřídka Sefardové (např. národní umělec František Langer se zmiňuje, že jeho rod byli Sefardové, že přišli z Holandska).

Stěhovali se k nám ze západních Němec, jak svědčí některá jejich příjmení, třeba Spira (Spiro), což je latinský název pro město Speyr. Spiro byl zakladatelem papíren ve Větřní. Dále příjmení Bonn, Trier, ale také Münz (židovská forma města Mohuče). Toto Münz je také (dle všeho) přeloženo do češtiny podobou Penížek.

Potom přicházeli také z krajin nám bližších, např. Popperové přišli z Frankfurtu nad Mohanem (Popp je v rabínské literatuře název Francouzů).

Že přicházeli např. z jihozápadního Německa, dosvědčují (lépe dokládají) příjmení Langweil (obec), Brett (v Bádensku), Zimmer (od Nekarzimmer).

Z Polska k nám přicházeli zejména za povstání Bohdana Chmelnyckého (1648, pozn. Sass.) Proto u nás bylo tolik Poláků mezi českými Židy.

Veliká skupina Židů přišla po roce 1670 z Rakous, kde byli vypuzeni císařem Leopoldem I. Podezírali je ze styku s Turky. Například rodinou přišlou z Rakouska byli Ančerlové na Soběslavsku.

O tom, že jsou naši spoluobčané z Rakous, svědčí příjmení Spitz a Spitzer (rakouské město), Österreicher, Gronberger atd. (velké množství).

Za naší paměti k nám přicházeli studenti z Polska a z Rumunska, kterým tamější režimy znemožňovaly vysokoškolské studium – a velká část jich u nás zůstala.

Samo sebou, že také naši Židé se stěhovali do světa. O tom svědčí v cizině mnoho příjmení, např. Horowitz, Brandes (z Brandejs, Brandýs).

Po Josefových reformách se Židé stali skoro, skoro plnoprávnými občany, ale teprve ústava z roku 1867 jim umožnila usazovat se kdekoli a nabývat pozemkového majetku. Např. do Soběslavi chodili do r. 1867 Židé obchodovat přes den, navečer museli z města pryč. Po roce 1867 se pak přestěhovali do Soběslavi Židé z Přehořova, Choustníku a jiných míst, kde byly židovské náboženské obce. Např. Rind (to byla známá firma v Soběslavi), to byl obchodník, který přišel z blízkého Přehořova.

Touto ústavou, když byli Židé zrovnoprávněni, se ta semknutost, ta veliká semknutost Židů rozleptala. Židé už nebyli tak oddělení od ostatního obyvatelstva, docházelo poměrně často ke smíšeným sňatkům a mnozí také vystupovali z náboženské obce. Tedy přestali pociťovat sounáležitost. Mnozí se stěhovali z malých měst dál – tam, kde měli větší možnosti hospodářského růstu.

Jaké národnosti byli Židé? Oni nebyli ani Češi, ani Němci, oni byli Židé. To teprve začínala taková tendence, snaha, aby se sbližovali s námi. A např. Karel Havlíček Borovský se o tom vyjadřoval ne příliš kladně.

Ale teprve vzestup našeho národa způsobil, že Židé s námi splývali, že se připojovali uvědoměle k českým Židům. Některá mládež přestala chodit do německých škol a začala chodit do českých (např. na Písecku, Strakonicku). Rodiče by totiž v tom českém prostředí neobstáli. Někteří Češi těžko nesli, když se lidé k českým školám – podle jejich mínění – chovali pohrdavě. Židovské základní školy přestaly existovat. Zejména po Hilsnerově aféře v 90. letech 19. století a potom po “převratu” roku 1918. Např. v Oseku u Strakonic – tam byla zavřena německá škola roku 1923. A spolky přestaly úřadovat německy (třeba na takovém Sedlčansku). Také děti dostávaly jiná jména, než předtím. Staří židé – generace mého otce, to byla ještě generace, kdy se dávala jména Nathan, Abrahám a podobná biblická jména. Mladší generace - ta měla jména německá: Ervín, Egon, Alfréd, Heinrich apod. Generace nejmladší, ta měla jména jako čeští chlapci. A to, co čteme ve starší literatuře – posmívání se, jak nepěkně mluví, tzv. maušlují – to přestalo. Ti hoši a dívky, co chodili do našich základních škol, učili se a mluvili bezvadně česky. A většina lidí vůbec nerozlišovala mezi Čechy původu slovanského a původu židovského. Já třeba jsem se stýkal s lidmi na pracovišti, ani jsem si to neuvědomoval, že jsou Židé. Tu a tam jinak na věci reagovali, než my ostatní, ale úplně se s námi ztotožňovali.

Jména Židů.

Než přistoupíme k výkladu jmen, musíme si nejdříve rozlišit jazyky. Hebrejština – to je jazyk kultu, synagogy. Mezi sebou mluvili - a u nás ještě v 19. století – jidišem. Co je to jidiš? Jazyk, který vznikl ze střední němčiny, němčiny, kterou se mluvilo kolem Frankfurtu nad Mohanem a dál na západ. Byla zbarvená hebrejskými slovy a pokud se stěhovali do Polska (za různých pogromů apod.), přijal jidiš ještě slovanské prvky.

Potom se židovská němčina. To je nekultivovaná němčina, zabarvená tzv. maušlováním. Musíme tedy rozlišovat mezi jidišem a židovskou němčinou. Například pražské židovské děti se styděly za rodiče, kteří mluvili tou židovskou němčinou. Třeba o jednom velmi známém spisovateli mluví Max Brod, že se styděl za otce, že ten otec byl továrníkem a mluvil židovskou němčinou.

Analogie je také židovská čeština. To se dočtete u Jana Nerudy, který se jim někdy posmíval, a třeba v dramatických lidových hrách se také vyskytuje taková židovská čeština. Tyto jazyky se tedy musí přesně rozlišit.

Židé ve styku pro sebe (mezi sebou) měli jména. Například jedna osoba se jmenovala Jausep (Josef) ben Jehuda Löw (syn Jehuda Löwa). Přitom Jehuda a Löw – to je vlastně synonymum. Jehuda je hebrejsky lev a Löw také. Pro ostatní lidi obyvatelstva se jmenoval ten člověk Josef Löbl. Tedy: jinak se jmenoval pro souvěrce a pro ostatní obyvatelstvo to jméno bylo zjednodušeno a poněmčeno.

V našich starých písemnostech se Židé ještě v 18. století označovali jejich jménem dle tóry a označením Žid a odkud. Například Abrahám Žid Votický.

Z rozmanitých přízvisek se vyvinula mezi českým obyvatelstvem česká jména. Jednak to byla místní, ale byla to i (což může být překvapení) jména česká, jak ukazuje popis náboženských obcí v Čechách z roku 1934 a na Moravě z roku 1929, kde jsou jejich funkcionáři atd. jmenováni. Tam se setkáme s úplně českými příjmeními. Např:

Červenka,Červinka;

Dlouhý, Dušák;

Hájek, Hanák, Heřman, Hezký, Hlaváč, Hlavatý, Holub, Hruška;

Jelínek;

Kalich, Kohout, Kotek, král, Krása, Kubíček, Kubín, Kusý;

Levý;

Mareček, Moravec, Musil;

Nohel, Nosák, Nosek, Nováček, Novák;

Penížek, Pentlička, Pešek, Pokorný, Pražák, Procházka, Pštros, Ptáček;

Rezek, Růžička, Ryšavý;

Samec, Samek, Sladký, Soudek, Sojka, Straka, Suchářípa, Svoboda, Sýkora, Synek;

Šálek, Šindelka, Šťastný, Štědrý;

Telátko, Trávníček;

Veselý, Vlček, Vocásek, Vodička, Vohryzek, Vokatý, Vrba, Vrkoč;

Zajíček, Zelenka, Zrzavý, Zuzák a jiná!

Ovšem tato příjmení česko-židovská někdy vznikala jinou cestou, než tatáž příjmení jiného obyvatelstva. Například židovské příjmení

Hájek - je počeštělý domácký tvar Chájen místo chájek – hájek.

Jelínek – je překlad hebrejského Naftalí.

Heřman – je pošečtěný německý překlad tohoto Neftalí (Hirš – Hiršman – Heřman).

Holub – je překladem jména Jonáš.

Šťastný – je překlad hebrejského Ascher (čti ascher), popřípadě jeho německého překladu Seligmann.

Hezký – je patrně z domacké podoby jména Ezechiel.

Kusý – z české přezdívky.

Soudek – z hebrejského Sádoch.

Vlček – je z Benjamín. Je to narážka na Benjamína (Genesis 49,27), kde je Benjamín v Jákobově závěti označen jako ten, kdo svůj úlovek rve jako vlk.

Levý - je počeštělý Löwin.

Straka – dle místního jména Straky u Nymburka.

Štědrý a Veselý – nejspíše také z místních jmen.

Kalich – pokud toto příjmení mají Židé – je vlastně z německého Bacher a Bacher je z Bachrach (místní jméno v Porýní). Bachrachové k nám hodně přišli přes Rakousko v 17. století po vypovězení Leopoldem I. Toto místní jméno v Porýní Bachrach zkracovali a defonovalo se to v Bacher. A Bacher zní podobně jako Becher (nářečně se říká místo becher (=pohár) bacher. A ti Bachrové potom si dávali jako znak na náhrobní kámen kalich. A odtud tedy počeštěno na Kalich. Ty cesty jsou kostrbaté a klikaté, ale jsou přesně písemně doložené.

Rozčlenění židovských příjmení

podle vzezření:

Rezek - dle barvy vlasů a vousů

Zelenka - nevypadal zdravě

Červenka - ryšavý, zrzavý, dle vlasů

Kominík - patrně příliš brunátný, brunet – na Smíchově to byla řeznická firma

podle nápadných částí těla:

Hlaváč, Hlavatý

Nosák, Nosek, Nohel, Nohatý, Vrkoč

Vohryzek – dle rozvinuté této části krku

Klepetář – asi měl deformované ruce, omrzlé apod.

Suchářípa – kdo měl obličej svrasklý a vypadal jako špatně přes zimu uschovaná řípa, dle tvaru obličeje

Dlouhý, Čahoun – může být ale také z MJ Langen (Langer)

Dle rozmanitých zvířat:

Kotek – jako židovské příjmení patrně překlad z Katz, to není kočka, ale to je falešný překlad z “kohen zedech”, tj. kněz spravedlivý; je to tedy zkratkové jméno – viz níže atd.

Dle zaměstnání

Překvapuje, že mezi židovskými příjmeními je poměrně málo příjmení vzniklých ze zaměstnání. Alespoň zde, v Čechách. U Němců jsou častěji a zejména obchodnická. Mezi česká židovská příjmení ze zaměstnání patří např:

Felčárek

Masárek

Kantůrek – zpěvák v synagoze

Košerák

Koníř – obchodník s koňmi, rodiny s tímto příjmením např. v Děčíně, Chomutově

Rabiňák – není patrně podle povolání, ale z MJ Rabyně

Ze jmen obdržených při obřízce

Mareček

Kubíček, Kubín

Sámek – ze Samuel

Šálek – ze Šalamoun

Kodýček – z Nikodém

Roubíček – z Ruben

Poznámka:

Některá židovská příjmení německého původu z místních jmen vypadají jako česká a jako domácké podoby našich osobních jmen, ale není tomu tak.

Např. jméno Bretiš, psáno i Břetiš vypadá jako zkratka Břetislav, ale je to z MJ Brett;

Jméno Koliš vypadá jako odvozenina od Mikoláš, ale znamená to člověka přišlého z Kolína nad Rýnem;

Příjmení Ferda není z osobního jména Ferdinand, ale je to zkomolenina z MJ Fürther, čteno Ferta (místo ü čteno e, místo –er čteno –a); podobně i Kluger, Kluga. Tak vzniklo i příjmení Ferda na Táborsku. Jeden z nich byl i rabínem.

Tady vidíme, jak velké změny nastávají ve jménech. To nelze etymologizovat z listu, to se musí člověk dlouho patlat v papírech.

Příjmení Ferda je u Židů z MJ Fürth u Norimberka. Odtud také pocházel Henri Kisinger, bývalý ministr zahraničních věcí USA;

Podobně je to u příjmení Zdekauer. Zdekauerové jsou původem z Vimperska a je to z názvu našeho Zdíkova. Samohláska i se opět změnila v e. V jejich ústech;

Nebo židovské příjmeni Baš není z domácké podoby Bartoloměje, ale je to ze sousloví ben Šlomoch (tj syn Šalamounův). Tedy opět zkratkové jméno: ta první hláska ba = ben (syn) a Šlomoch. Tedy: samohláska se opět změnila, e na a (jako bacher, becher).

Židovská příjmení s koncovkou - ka

Kafka – otec spisovatele Franze Kafky si dal na obchodní tiskopisy vytisknout ptáka kavku. Ale on s ptákem kavkou neměl nic společného. Toto příjmení je od jména Jakub! Lépe řečeno z jidiš podoby Jakub – Jakov je příjmení Kofka. Například v Berlíně, v USA (jeden psycholog) a je přidána taková zdrobňující přípona – ka. Že to není výmysl ukazuje nám i citát z knihy Ivana Olbrachta. Tam jeden rozumuje: “Je, kdybych už byl za Zábrodem, myslí si Berka, to je Bernard Hahn z Horbu.” Tedy Bernard – a domácí tvar BerkaHorbuHHo

. Ale Berkové nežidovští ti mají příjmení odjinud, např. Berkové z Dubé. Také existují jiná příjmení tohoto typu. Máme pražské židovské příjmení

Šmolka – to je od Samuel, v jidiši Šmol nebo Šmul

Selka – od Seligmann

Herzka – z Herz, to není od srdce, ale v jidiši je to jelen

A jsou to tvary velmi, velmi staré. Například nejstarší doklad jména Kafka mám z roku 1596 z Kolína.

Poznámka:
Z toho všeho vidíme, že vykládat židovská příjmení není věc snadná. Chce to rozhled. Badatelé v cizině však zase musí mít rozhled o slovanských věcech, který u starší německé-židovské inteligence nebyl. Oni neznali slovanské věci. Např. příjmení Schor v Německu vykládají fantasticky, že je to šorer, tj. šerer = postřihovač. Jiný zase vykládá, že je to z hebrejského sor = vůl nebo býk. Další zase vykládá, že je to z žorš, tj lidově Jiří. A přitom ono je to z našeho MJ Zhoř, bez toho háčku. To naše Schoř někteří přepsali i na Schorsch. Existoval i německý ekvivalent k MJ Zhoř, Schor u nás byl Ildis. I někteří naši Židé se jmenovali Ildis.

Naši čeští Židé si to jméno také “zlepšili” – počeštili na Šorš. To je vlastně špatně psané Schoř.

Židovská příjmení z budov, místností apod.

Také mezi židovskými příjmeními jsou jména z budov, z místností apod. Například ve starém českém předbělohorském textu z r. 1535 a 1544 se jeden jmenuje “Samuel ze staré školy”. Z toho je známé pražské židovské příjmení Altschul.

Tedy s příchodem Habsburků, kdy byla moc v rukou Němců, se Židé (stejně jako mnozí jiní obyvatelé, pozn. Sas) přizpůsobili. Ale: oni nebyli ani Češi, ani Němci, oni byli Židé. U nich ve středověku nebylo žádné vlastenecké nadšení pro Čechy, Husa atd. To je omyl. Známe např. dramatickou báseň Kosefa Jiřího Kollára “Pražská Žid”. Ten tam horuje “V zemi Husově se to a to děje…”. To je velký omyl!

Židé byli pevně semknutí svou vírou (i pronásledováním, Sas) a jiné jazyky jim sloužily jako prostředek k dorozumívání se zákazníky a s úřady. Toto musíme chápat a nesmíme přenášet nynější kategorie do jiné doby. Ovšem ta dramatická báseň Kollára “Pražský Žid” – ta měla funkci převést Židy na českou stranu, neboť oni byli velice vlivní (svým majetkem apod.)

Co je a co není židovské příjmení

Také se lidé někdy dohadují, kdo má či nemá židovské jméno. Jeden úředník v pražské v tramvaji povídal své kolegyni: “Je u vás ještě ten, co měl to židovské jméno Lešetický?” Tak to je omyl!

Třeba takové příjmení Stránský měli Židé, kteří přišli ze Stránky, ale také nežidé, kteří přišli odtud a také jeden rytířský rod na Klatovsku se jmenoval Stránští.

Nebo příjmení Khon – arcibiskup pražská Khon – to nemusí být hebrejské jméno, které znamená kněz (kohen). To lze taky odvodit od OJ Konrád. Kon – rád, tj. ze zkratky toho jména.

Nebo: do jedné podještědské obce jmenovali před léty faráře jménem Rosenthal. To tam způsobilo rozruch. To je však člověk, jehož předkové byli pojmenováni dle MJ Rosenthal. A byl to selský syn.

Nebo: v mém domově jsou Rosenfelderové. Vím o nejstarším předku té rodiny kolem roku 1700. Byl to hajný a byl z nějaké vesnice Rosenfeld v Rakousích či Štýrsku. Byl to hajný, kterého sem přivedl kníže Eggenberg z Alp, aby nebyl příliš spřátelen s tím hajným v sousedství. Takto se jmenovali i sedláci na německém výběžku mezi Netolicemi a Českými Budějovicemi.

Je to všechno velmi složitá věc a nemusí mít každý hned židovské příjmení, i když by to tak na první pohled vypadalo.

Místní jména jako příjmení aneb židovská příjmení z místních jmen.

Židé se zabývali obchodem. A “akční rádius” jejich činnosti byl veliký Měli také příbuzenstvo daleko. Když v obci žily dvě tři příbuzné rodiny, tak si bral nevěstu z dálky. Třeba na Soběslavsku vozili do Dnešenic u Nýrska peří – a tam si našel nevěstu. Taková ženitba u Židů to byla složitá věc! Ten výběr nevěst byl u starých Židů náročný.

Pro přesné určení u Židů bylo daleko důležitější místo, kde bydlel nebo odkud pocházel. Proto u Židů je častější MJ jako příjmení než u ostatního obyvatelstva, kde sice také existovala jména jako Bechyně, ale není to tak časté.

Židé ve slavnostních listinách se velice obšírně označovali. Např. roku 1713 se jeden podepsal jako “David syn Sagenda Boleslavského blahé památky z Brandýsa”. Nebo v jednom širokém popise z roku 1801 stálo: “Benjamín Wolf /tj. vlastně německy to samé/, syn učeného Mojžíše, blahé památky z Ivančic /na Moravě/.” Nebo v Úšťku koupil 1675 dům Notl /=domácky Náthan/ Koblitz. Koblitz bylo označení odkud je, protože jeho synové se jmenovali Notlové a ne Koblitzové. A Koblitz byla německá podoba MJ Chobolice u Úšťku.

Ve starých českých spisech byli Židé (viz výše) označováni jménem z tóry, označením etnické nebo náboženské příslušnosti (tj. Žid či žid) a odkud, např. “Jakub Žid z města Sobotky”. Zde je “Žid” označením příslušnosti nikoliv příjmením. Ze Sobotky ale vzniklo příjmení Sobotka, 1654 byl ve Volyni Marek Sobotka.

Takové příjmí z místního jména ale neznamená, že ten rod byl od věků a po věky v Sobotce. To obyčejně vyjadřuje jenom jednu takovou zastávku v jejich hásferovském (?) putování. Například to vidíme na rodině osvícence Sonnenfeldera. To byl profesor pražské univerzity. Ten se narodil v Mikulově. Jeho otec se jmenoval Wiener a děd Berlin! Sonnenfelder bylo umělecké jméno – a předkové – každý se jmenoval jinak. Vidíme opět, jak je těžké u Židů sestavovat rodokmeny.

Česko-židovská příjmení z našich MJ

Brod – nejznámější nositel je Max Brod

Hořepník – vyskytuje se 1720 v Kadani

Gitschin – z Jičín, psáno starým pravopisem a německy; později si mnoho Židů příjmení počeštilo

Natscheradetz – z Načeradec

Neveklov – toto příjmení má několik forem (Neviklov)

Perutz - vyrobce fotograf. papíru, nositelů tohoto příjmení je mnoho (Vídeň, USA)

Přeštic – z MJ Přeštice

Votic – z MJ Votice

Straschnitz – to není z pražských Strašnic, to je podle moravské Strážnice

Skal – zajímavé příjmení; je to z MJ Skály (na Lounsku a u Vodňan); ale protože bylo nebezpečí, že by to někdo četl Škal, tak oni místo toho “k” dali “g” – Sgal. Že je tomu tak, ukazuje i příjmení Sgalitzer. To je podle Skalice.

Příjmení z německé podoby českých MJ

Bunzl – tak Židé říkali Mladé Boleslavi

Gröz – z MJ Hradec

Leipen – rabín Josef Leipen byl synem Abrahama, někdy rabína v České Lípě

Lichtenstein – to je patrně z názvu německé obce Líšťany u Plzně. Židé často mají příjmení jako vysoká aristokracie. To měl takový kníže Lichtenstein radost, když mu židovská náboženská obec předepsala náboženskou daň. To se stalo ve 20. letech (20. stol.) jednomu našemu vysokému feudálovi. Oni šli podle adresáře a když viděli příjmení, které se jim zdálo židovské, tak mu to poslali. A víte, že ti pánové byli velice pravověrní římští katolíci a mnohý z nich dokonce antisemita!

Příjmení z velice nezvyklých podob MJ.

Butspitz – z MJ Bučovice. To není židovská obměna, ale stará německo – moravská

Mislab – bylo jméno u nás, dnes se vyskytuje ve Vídni. Prof. Kotík – chudák – myslel, že je to ten, kdo lapá po míse, ale ono to je z MJ Miroslav na Moravě

Příjmení z překladů MJ

Anschelberg – Kosova Hora, tam byla silná židovská náboženská obec. Odtud byli také Klepetářové (viz výše)

Lichtenfeld – patrně německý název Světlice u Humpolce

Příjmení ze židovských podob MJ

Také se u nás vyskytovala židovská příjmení vzniklá ze židovských podob MJ. Například do starého votického rodu Ansteinů se vdala Josefa Piklová ze Štěchovic. A té říkali “Pepe Stachlitz”. Tedy jmenovali ji, odkud přišla.

Další příklady:

Bakofen – z MJ Bakov. Po světě běhají Bakoferové a myslí si, že jsou z pekařského rodu. A oni jsou z rodu, který pochází z našeho Bakova. Když přišel Žid z Bakova k Litoměřicům, tak ho pojmenovali takto. Profous si nevěděl s tímhle jménem rady a říkal, že to vydumal někdo v 18. století.

Karch – to je židovská forma MJ Mährisch Weiskirchen, židovsky Karchen, tedy Hranice na Moravě

Kel – to nemá nic společného ze slovenskou kapustou, to jsou kolínští Židé. Po Praze byl Kolín nejdůležitějším místem se židovským obyvatelstvem.

Lifschitz- z MJ Libčice u Žatce. Tam totiž byla začátkem 19. století velká náboženská obec. Jeden rabín se jmenoval Libschitz a vedle toho existovalo také Lifschitz (deformace). To b zní jako p a pro “p” a “f” mají židé jedno písmeno, takže k té záměně snadno dojde.

Mestitz – takové exotické jméno. A on v tom vězí Heřmanův Městec.

Michlup – z MJ Měcholupy

Redisch – z MJ Uherské Hradiště

Příjmení z přídavných jmen odvozených z MJ

Vyskytují se dávno – např. Jakub Žid Jistebnický.

Další příklady:

Bejkovský – rod v Uhříněvsi

Budlovský – na Kladně

Bišický – psáno s “i”; velkoprůmyslnická rodina, mající vliv zejména na výrobu cukru v Rakousku

Dubský

Hostovský

Kollinský – dvě “l”

Lažanský

Pacovský

Prostějovský

Radnický atd.

Německé odvozeniny, odpovídající českému - ský

Je to často od MJ v českém znění, např:

Pardubitzer

Teltscher – dle Telče

Tupadler

Polnauer

Zdekauer – od Zdíkova (viz výše)

Lateiner –od MJ Slatina, zjednodušené Latina. Působí tady tzv. lidová etymologie, s latinou to nemá nic společného.

Butschowitzer – od Bučovice

Také se vedle sebe vyskytují příjmení jenom z pouhého MJ a z odvozeniny, např:

Butschowitz - Butschowitzer

Přerhof – Prerhofer (dle Přerova nad Labem, rodiny s tímto příjmením žily v krajině kolem Heřmanova Městce)

Breitfeld – Breitfelder (z Adamic) (?)

Wollin – Wolliner ( z MJ Volyně)

Steinitz – Steinitzer (z MJ Uherský Ostroh, nikoli za Ždánic, tak se kdysi toto město jmenovalo)

Radnitz – Radnitzer (z MJ Radnice)

Pischer, Pisker – rodina v Brně, patrně pocházela z Moravského Písku

Zajímavá židovská příjmení

Breda, Brada – příjmení v severních Čechách, asi z Broder, Brüder vlivem lidové etymologie (“a” z “e”)

Knina, Kniner – z Kminer od MJ Starý nebo Nový Knín

Lidna – z MJ Lideň

Rota – z MJ Hrádek nad Nisou

Zita – z MJ Žitava

Vyskytují se také příjmení, která vypadají jako by byla z místních jmen, ale jde o umělá příjmení. Třeba na Dobříši bydlela rodina Levinských. To není z Levína na Litoměřicku, ale je to od “Löwi”. A úředníci Colloredo-Mansfelda z nich udělali Levinské. Jeden bratránec se jmenoval Levinský a druhý zůstal Löwi. Ve Staré Huti zůstali Löwiové, a na Dobříši byli Levinští.

Příjmení Arnsteiner také není z MJ, i když to tak vypadá, ale je to z “Aronstein” umělé jméno. Z toho je také Orenstein.

Obyvatelská jména

Např.:

Doupovec – vyskytuje se v 17. století

Podvinec – z MJ Podviny

Elišák – židovská rodina na Zbraslavsku; od MJ Elischau, tedy Nalžovy

Zkráceniny

Zvláštností židovských příjmení, která si Židé sami dávali, jsou zkráceniny. A je to starý židovský obyčej.

Např. roku 1310 zemřel ve Španělsku rabín, který se jmenoval Rašba. Je to zkratka z “rabi šlomoch ben Aderet”.

Ra – z rabi

š – ze Šlomoch (tj. Šalamoun)

b – ben (tj. syn)

a – Aderet

Frankfurtu nad Mohanem říkali v rabínské literatuře Popp (viz výše) – odtud příjmení Popper.

Z našeho Mikulova na Moravě takovou zkratkou vzniklo příjmení Nasch. Naschové byli Židé v Nikisburku, jak se Mikulov na Moravě jmenoval.

Příjmení ze zkratek rozličných jmen

Např.:

Asch – buďto z Eisenstadt v Burgenlandu, nebo Ansteinové votičtí se někdy podepisovali zkráceně Asch anebo to může být z Altschul (tj. ze staré školy)

Biach – toto příjmení je zkratkou z MJ Bydžov

Reach – toto pražské židovské příjmení je také takovou zkratkou neznámého původu

Špatné výklady vzniku příjmení z MJ u cizinců

Například v Bádensku se vyskytovalo či vyskytuje židovské příjmení Katzauer. To není nic jiného, než přídavné jméno od MJ Katzau – tak se jmenoval německý Kácov. Katzauer tedy znamená Kácovský.

Ale autor knihy o židovských příjmeních v Bádensku to vykládá, že je to z “kodenzedek” – tedy kněz spravedlivý s příponou –auer. To je za vlasy přitažené a násilné. Kdyby ten autor znal poměry u nás nebo se podíval do starého seznamu míst, tak by to nenapsal.

V jednom spisu z USA se příjmení Morgentau vykládá, že ho dostal ten, kdo za jitřní rosy chodil klepat na okno, aby lidé šli do synagogy. To je nesmysl. Pro tuto funkci měli Židé ustálené jméno Schulklepfen (tj. že mají jít do školy). Ale Morgentau se německy jmenoval Rousínov u severočeského Cvikova. Ono to jméno ve Spojených státech amerických něco znamená! To byl státní tajemník pokladu, to bylo velké jméno. Jeho předkové tedy nebyli svolávači do synagogy, ale lidé pocházející z Rousínova.

Gröz – To je MJ Hradec Králové nebo jiných Hradců, ale kdosi v cizině to vykládal z OJ Pankrácius.

Horschitz – z MJ Hořice, to je vykládáno z apelativa hořčice

Grolop – z MJ Kralupy, vykládáno z hrot wolf

Laun – z MJ Louny, vykládáno z leo

Sar – z MJ Žďár, vykládáno z Baltasar nebo ze sar, tj. staroněmecky rákos

Tausig – zdrobnělina z MJ Taus (Domažlice), např. roku 1719 je zapsáno: Kleine Taus oder Tausig”. Mylně je to v cizině vykládáno z číslovky tausend. Jiný zase vykládá příjmení Taus od Tobias, což je bujná fantazie.

Ale jestliže chce nauka o jménech zůstat naukou, tak musí být velice střízlivá. A musí se sbírat doklady, studovat památky, jazyk, psychologii, pohyby těch rodů ve starých arvhiváliích atd.

Někdy to vypadá jako práce marná, ale když to chce někdo vědět anebo někomu sdělit, tak se jí nesmí vyhnout.

Špatné výklady vzniku příjmení z MJ u našich autorů

I naši krajané vykládali někdy špatně vznik židovských příjmení. Třeba Max Brod, pražský rodák, vykládá příjmení Sobotka, že vzniklo v době Josefa II. pro příslušníky sekty sabaticoi (?), kterou založil semilský učenec Sabataiavi (?) A přitom máme doklady o příjmení Sobotka již ze 17. století, tedy přinejmenším o sto let starší. Nebo vykládá příjmení Korec z míry korec. Ale máme u nás tři místa, která se jmenují Korce nebo Korec. A u Žida je pravděpodobnější to, že jeho příjmení vzniklo z MJ, protože spousta MJ se stala židovskými příjmeními (viz výše).

Toto všechno jsou věci velmi zajímavé a chceme-li poznat česká příjmení anebo německá příjmení lidí v Čechách a na Moravě, musíme se prokousat i těmito židovskými příjmeními.

(Podle magnetofonového pásku přepsal, upravil a doplnil A. Sassmann)